Křtiny jsou pro dítě první krokem k víře, k Bohu. O křtu dítěte rozhodují zejména rodiče, ti pak, spolu s kmotry, přebírají plnou zodpovědnost za to, že dítě bude vychováno ve víře, obvykle je to víra katolická. Předem se stanovují podmínky, kdy je dítě možno pokřtít.

 

U křtu asistují nejen rodiče, ale jsou důležití také kmotři dítěte. Ti by měli být také věřící a dítěti budou poskytovat podobnou křesťanskou výchovu, jako jeho rodiče. Křest dítěte provádí samotný kněz, respektive jáhen. Nejde v něm až tak o jméno, to už dítě v rodném listě má. Jde především o duchovní rozměr. Křest dítěte, ano či ne?

 

Křest má svůj smysl

Má svůj smysl pro lidi, kteří věřící jsou. Má-li dítě dva rodiče, kteří navštěvují pravidelně v kostele nedělní mše, dodržují nejrůznější křesťanské svátky (Velikonoce, Vánoce, poutě a podobně) pak to svůj smysl jistě má. Dítě věřících rodičů bude ve víře vychováno, bude pravděpodobně chodit na náboženství, trávit čas v kostele, seznámí se tam s dětmi stejného vyznání. Mnohé farnosti také pořádají výlety, akce pro děti a různá setkání. Žijí tak bohatým křesťanským životem. Křest je tak jen příprava na první svaté příjímání, na biřmování.

 

Kvůli rozmaru to nedělejte

Stále víc a víc lidí křest bere jako velkolepou oslavu v kostele, kdy se sejde celá rodina. Mnoho mladých rodičů se v podstatě do křtu nechává „uvrtat“ babičkami, dědečky a jinou rodinou, která na tom trvá. Jestliže jako rodiče v Boha nevěříte a celou církev odsuzujete, pak je asi celkem zbytečné stát před oltářem a slibovat, že své dítě vychováte v lásce k Bohu.

 

Křest je věc, kterou si každý rozhodnout podle své vlastní vůle. Nejste-li přesvědčeni zcela o smyslu této akce, nedělejte to. I dospělý člověk se může nechat pokřtít. V té chvíli si bude jistý svou vírou a rozhodnutí učiní sám. Jak se k této otázce stavíte vy? Pokřtít dítě nebo nepokřtít?